Britská post-jazzová senzace Portico Quartet
V příštím roce přivítáme na pódiu Colours britskou post-jazzovou senzaci - Portico Quartet.
Hypotetičtí studenti Milese Davise, Moondoga, Oregonu a Steve Reicha intuitivně napojení na Debussyho impresionismus, melanchonii vydavatelství ECM a dubstep Mount Kimbie.
Coby jedna z nejzajímavějších britských kapel posledních let naplňují Portico Quartet všechny představy o nadčasové, žánrově nezařaditelné, nekontrolující se hudbě nezatížené intelektuální odtažitostí, kterou se zdráhají nazvat jazzem.
Jejich kompozice nestojí na introvertní komplikované improvizaci, ale na komunikaci čtyřech hráčů experimentálně čerpajících vedle jazzu a indie rocku, také z minimalismu a afrických rytmů. Barevnost a tranzovní napětí dodává Portico Quartetu kovový buben hang, novodobý švýcarský nástroj příbuzný steel drumu z Trinidadu.
Studenti hudebních věd a dějin umění začínali jako pouliční kapela v Londýně. Jack Wyllie (saxofony, programování), Milo Fitzpatrick (kontrabas), Duncan Bellamy (bicí, hang, marimba) a Nick Mulvey (hang, perkuse) na sebe brzy upoutali velkou pozornost a za album Knee Deep In The North Sea získali v roce 2008 nominaci na prestižní cenu Mercury Prize, v magazínu Time Out ho vyhlásili deskou roku a přirovnali k Branfordu Marsalisovi na karnevalu. Hned na to se Portico Quartet stali senzací festivalu v Glastonbury.
Následující desku Isle už s producentem Jackie Leckiem (Stone Roses, Radiohead) natáčeli v legendárním studiu Abbey Road a ve svém vydavatelství Real World ji vydal velký fanoušek skupiny Peter Gabriel.
