Colours of Ostrava 2010
Sophie Hunger (Švýcarsko)
Švýcarská písničkářka a její písně z říše za zrcadlem
Největší objev mezi novou generací písničkářek nepochází z žádné anglicky mluvící země, ale ze Švýcarska. Sophii Hunger bychom přitom mohli označit a "adoptivní Angličanku": jako dcera diplomata vyrůstala v Londýně, což jí poskytlo neocenitelnou školu britské hudební vynalézavosti, kterou používá ve nekontrolovatelných dávkách.
Málokterá jiná zpěvačka dokáže okouzlit hlasovými nuancemi a hudebními nápady jako ona, zpěvem vás hypnotizuje i kdyby stála za betonovou zdí. Její písně zní jako surrealistické spojení Björk, Nico a Alenky v říši divů.
"Humor mám spojený s Anglií. Přílišná vážnost je tam považovaná za hloupost, a pokud vám ji tolerují, tak jen když ji vyvážíte něčím legračním nakonec. Zkrátka, pokud člověk sám sebe nebere přehnaně vážně, vzbudí mnohem větší respekt. Když mi bylo sedm, vrátili jsme se z Anglie do Švýcarska a mě začaly těžké časy. Celý můj svět se rozpadl," vzpomíná Sophie na své dětství.
"Podobně jako P. J. Harvey zamlada, i Sophii Hunger je těžké ignorovat. Její písně jaou uhrančivé, strašidelné a krásné," napsal o jejím průlomovém albu Monday’s Ghost vlivný britský hudební časopis Mojo.
Sophie se narodila v Bernu, ale protože byl její otec diplomat, prošla kosmopolitní výchovou: střídavě vyrůstala jak v Londýně, tak i Německu i Švýcarsku. První album vydala se skupinou Fisher ještě pod jménem Émilie Welti. Pod jménem Sophie Hunger vyšlo její další, samostatné album Sketches on Sea, které natočila ve svém bytě a s nímž sklidila nebývalý ohlas. Ještě jako zcela neznámá vystoupila v pražské Akropoli coby předskokanka jazzového trumpetisty Erika Truffaze či v Londýně před švýcarskou skupinou The Young Gods. Natolik totiž zapůsobila na jich manažera, že jí nabídl kontrakt u své nezávislé značky Two Gentlemen. Studiové album Monday's Ghost proniklo bleskově do čela švýcarského žebříčku i do distribuce velkých firem. Album produkoval Marcello Giuliani, basista Erika Truffaze. Letos Sophie Hunger vydala 1983, album nazvané podle roku jejího narození, spektrum akustických nástrojů na něm rozšiřuje elektronika.
Sophie Hunger zpívá především anglicky, občas i německy či ve švýcarském dialektu, její hořkosladké písně se pohybují na hranici reality, ironie a fantazie, působí jako kousavé sny, jejichž atmosféru podbarvuje atypická kombinace trombonu s kytarou a pianem. Někdy jsou provokativní, jindy romantické, ale bez patosu, anebo melancholické, ale bez sebelítosti. Sophie má jako autorka úžasný nadhled, dovede propojit písničkářskou klasiku s palčivou současností. Tím nejlepším příkladem je skladba Sophie Hunger Blues, která textem, dikcí i rytmem připomíná Dylanova talking blues z 60. let. Příběh plný silných obrazů drží posluchače pět minut v napětí, až konečně v poslední sloce vystoupí Dylan jako kostlivec z šatníku a zpěvačka s ním vede dialog: „Nechám tě být součástí svého snu, pokud mohu být součástí těch tvých, to řekl Bob Dylan. Nechám tě být součástí svého snu, pokud mohu být součástí tvé reality, to říkám já.“
Foto
