Colours of Ostrava 2010
Maria Kalaniemi (Finsko)
Světově proslulá finská akordeonistka považující melodie za poselství
Absolventka helsinské Sibeliovy hudební akademie a dnes její vážená profesorka. „Hra Marie Kalaniemi má auru klidné síly,” tvrdí novinář a hudebník Andrew Cronshaw.
Spolu se skupinou Värttinä a dalším významným akordeonistou Kimmo Pohjonenem, který se na Colours představil v loňském roce, reprezentuje Maria Kalaniemi finský přístup k tradici nastavený zakladatelem Sibeliovy akademie Heikki Laitinenem: „Hrát lidovou hudbu jakou ještě nikdo neslyšel.“ Zatímco ale vášnivý Kimmo je s akordeonem přirovnáván k Hendrixovi, Marii lze považovat za Erika Satieho. Její brilantní, pozoruhodně citlivý styl hraní se vymyká běžným pravidlům a mezi současnými akordeonisty nemá takřka obdoby.
Na akordeon hraje od osmi let. Renomé si Maria získala v řadách skupin Aldargaz, Ramunder a v projektu Accordion Tribe, mezinárodní oslavě akordeonu za účasti Guy Klucevseka (USA), Bratko Bibice (Slovinsko), Larse Hollmer (Švédsko) a Otto Lechner z Rakouska.
Svým nástrojem dokáže Maria Kalaniemi napodobit bouři i ticho po ní. Hudbou na pomezí tradice a klasiky vytváří melodické obrazy, náladově proměnné krajiny, v nichž důležitou roli sehrává improvizace. Dokáže se vcítit do Prokofjeva i argentinského tanga; s irskou harmonikářkou Sharon Shannon je schopná se po hospodsku odvázat nebo naopak podpořit umění japonského konceptualisty Yasunori Mitsuda.
Jádro tvorby Marie Kalaniemi ovšem leží v oddanosti severské hudby, což potvrdila na svém posledním, ve dvacetileté kariéře prvním sólovém albu Bellow Poetry (Poezie měchů), kde dokonce velebně zpívá. „Inspiraci jsem našla v Kalevale, runových písní, u finských potulných Cikánů, lamentů a švédské tradiční hudby. Říkám tomu runo hraní, což je všechno jenom ne to, co by se dalo očekávat od hráče na akordeon,“ říká Maria Kalaniemi.
Foto
