Colours of Ostrava

Fanfare Ciocarlia vs. Boban i Marko Markovič Orkestar: nelítostný souboj dvou nejlepších balkánských dechovek

Predátorské tažení balkánských romských dechovek pokračuje. Stále ale nebylo jasné, která z nich je nejlepší. Dvě z nejslavnějších se proto rozhodly obrátit na podiu své tanečně zabijácké zbraně proti sobě. Fanfare Ciocarlia a Boban i Marko Markovic Orkestar se na Colours of Ostrava utkají v historické hudební bitvě. Do padnutí, do posledního tónu.

O vítězi po dvou hodinách nelítostné vřavy rozhodne publikum. Není ale jisté, zdali to zvládne. Obě kapely jsou pověstné tím, že za sebou nechávají doslova taneční spoušť. Ohromí ďábelskou explozí dechařů schopnou přinutit lidi pohrdat zemskou gravitací.

Vzájemné hudební souboje mají tradici už od středověku. Aby do sebe za vysoké rychlosti narazila dvě taková těžkotonážní dechovková monstra, to tu ještě ale nebylo. Ačkoliv Fanfare Ciocarlia s Markovičovými berou vše samozřejmě s nadsázkou a humorem, nepochybujte o tom, že na Colours of Ostrava ze sebe vypustí doslova duši.

Dechovky se nikdy předtím nesetkaly a nic o sobě zpočátku netušili ani jejich členové. Ale i když se tak stalo, nastal velký problém. Boban Markovič, porotou obřího srbského festivalu dechovek Guča několikrát vyhlášený trumpetovým šampiónem se najednou dozvěděl, že jakási neznámá rumunská kapela dokáže v rychlosti a nasazení konkurovat jeho Orkestaru. A naopak, Fanfare Ciocarlia se novináři neustále vyptávali, jestli znají balkánského trumpetového krále Markoviče schopného strčit je do kapsy.

Pro hrdé romské muzikanty prekérní situace. Jako jediné možné řešení se proto v loňském roce ukázalo být vyzvání k nesmiřitelné hudební bitvě. Král může být jak známo pouze jeden. Dechovky se sice dohodly na společných evropských koncertech, už ale ne na tom, která z nich přijde na podium jako první. Která tím pádem bude dělat té druhé předskokana. Pro obě strany něco nepředstavitelného!

Rumunští Fanfare Ciocarlia proto budou stát na jedné straně podia, Markovičovi na opačné. Zaznít by měly ty nejdivočejší, nejhlasitější a nejznámější skladby z jejich historie, včetně legendárních hitů z filmu Underground jako je Kalašnikov nebo Mesecina.

Fanfare Ciocarlia (Rumunsko)

Objevil je, založil a do světa uvedl východoněmecký producent Henry Ernst z labelu Asphalt Tango. Ideálně si to načasoval: Evropa řičela v roce 1995 blahem nad Kusturicovým filmem Underground a poptávka po balkánských dechovkách stoupala. O rok později přijel Ernst do čtyř set hlavé vesničky Zece Prajini (Deset polí) ležící kousek od hranic s Moldávií, kterou byste ale na mapách nenašli a přestože tudy vede železnice, vlak tu nestaví a tak nezbývalo než skákat za jízdy. Tam i nazpět. Ernstovi řekli, že v ní snad každý chlap hraje na nějaký dechový nástroj. Nejednalo se přitom – podobně jako u neméně slavné rumunské skupiny Taraf de Haidouks – o cikánské lautari, tedy rodové profesionální hudebníky, nýbrž o zemědělce a nezaměstnané dělníky, víceméně na mizině, hrající na svatbách, křtinách a pohřbech. Ernstova nabídka založit kapelu co by zněla jako ta z Undergroundu, jim přišla docela vhod a co je důležité, z fleku mu dokázali, že s tím nemají sebemenší problém.

Zahrát byli a jsou Fanfare schopní snad úplně všechno: místní rumunskou a cikánskou hudbu, bulharské a turecké tance, klezmer, Bollywood nebo Vivaldiho. „Kradli jsme, kde se dalo po celém Balkáně a bavilo nás předělávat rádiové hity, třeba Born To Wild nebo skladbu z filmu James Bond," vysvětlují členové skupiny a na otázku, proč znějí tak mocně a řízně odpovídají: „To bude asi tím, že kolem nás vždycky žili Maďaři a ti mají přece rádi ostrá, kořeněná jídla."

V závratném tempu – údajně nejrychlejším na světě – hrající dechovka dnes představuje naprostý světový unikát. Fanfare Ciocarlia získali mnoho významných cen (BBC Awards For World Music 2006), natočili úspěšná alba a do roztrhání těla koncertují po celé planetě. Často hostují také v České republice. Německý režisér Ralf Marscalleck o dechovce z blátěné vesnice natočil v roce 2002 vynikající a cenami ověnčený dokumentární film Iag Bari - Brass on Fire.

Pro nekorektního humoristu Borata upravili dávný rockový hit Born To Wild a naopak jejich skladby si do parády vzali Basement Jaxx.

Boban i Marko Markovič Orkestar (Srbsko)

Romové rádi přehánějí. Po skončení prý nepopsatelně strhujícího koncertu na festivalovém klání trumpetistů v srbském městě Guča se na druhý den objevilo mezi publikem jednoznačné resumé: Boban Markovič je Muhammad Ali balkánských dechovek.

Je bez výhrad brán za jednoho z největších srbských trumpetistů posledních dvaceti let. Hvězdu balkánské hudby. V Guče, kam se už přes čtyřicet let sjíždí statisícové davy posluchačů, několikrát za sebou vyhrál, takže se od roku 2001 soutěže z vlastního rozhodnutí už neúčastní. Jeho Orkestar tu ale pravidelně trhá publikum na kusy.

Markovičův trumpetový feeling a zběsilé nasazení doprovodného Orkestaru poháněného zavalitými hráči na velké bubny tupan dnes navíc na Balkáně hledají jen těžko konkurenci. Hrají pestrou a rytmicky rafinovanou směsice balkánsko-tureckých melodií, do nichž vkládají prakticky cokoliv: neworleánský jazz, čínskou budovatelskou píseň, Bollywood, Horečku sobotní noci nebo téma z filmu Titanic. Jak říká jejich kamarád Goran Bregovič: "Romové považují hudbu za něco universálního, co patří každému z nás. Nemají žádné předsudky, takže se cítí nesvázáni při přejímání jiných hudebních motivů. Pro ně je to naprosto normální a udělají to, aniž by o tom dlouze přemýšleli."

Markovič je ročník 1964 a v malé jihosrbské vesnici Vladičin Han se narodil v symbolický den: 6. květen patří sv. Jiřímu, patronovi východoevropských Romů.

První album s Orkestarem vydali v roce 1997. Ještě předtím se ale muzikantsky a herecky podíleli na natáčení filmů režiséra Emira Kusturici Arizona Dream a Underground a přispěli tak k nastalému fenoménu balkánských dechovek, který svými spanilými koncertními jízdami proslavili na celém světě.

V roce 2001 na budapešťském festivalu Sziget rozpoutal Boban Markovič s Orkestarem takové peklo, že slavní Oasis pro jistotu na hlavní scéně raději půl hodiny počkali, až Boban dohraje. Sami uznali, že by proti nim tehdy neměli šanci.

Od roku 2006 se rovnocenným vůdcem Orkestaru stal Bobanům syn, trumpetista Marko a dechovka tím přitáhla plyn až k samé podlaze.

Spolupracují a koncertují s Brotherhood of Brass, vedeným trumpetistou Frankem Londonem z newyorských Klezmatics. Boban sám natáčel s Goranem Bregovičem, Ivou Bittovou, Danem Bártou a syn Marko například s německým dýdžejem Shantelem a jeho Bucovina Clubem.

Zpět na výpis účinkujících