Colours of Ostrava 2011
Luísa Maita (Brazílie)
Kráska ze São Paula a její éterická samba a bossa nova
V brazilské hudbě to dnes bzučí jako v úle a především mladé zpěvačky si se světovým publikem pohrávají jako kočka s myší. Devětadvacetiletá kráska Luísa Maita ze São Paula, ale představuje vyloženou ránu do vazu. Horoucím, nemanýristickým hlasem, svůdnými rytmy a fantastickou autorskou hravostí tryskající z ní jako by šlo o jediný způsob jak myslet a žít, vás totiž táhne ke dnu jako kotva.
V loňském roce s albem Lero-Lero debutující Luísa nabízí hudbu odstředivých momentů nutících být neustále ve střehu – i ve stavu blaženosti – už jen z důvodu, aby vám z té čerstvosti nic neuniklo. Osnovu tvoří samba s bossa novou, do nichž Luísa zaplétá rytmus bojového tance capoeira, baile funk, soul a jazz.
Zvuk převážně autorského alba, ale i koncertní kapely, stojí na akustické kytaře, její malé čtyřstrunné portugalské verzi cavaquinho, pro sambu prioritního nástroje a celé řadě perkusí a bubnů zakomponovaných do decentní elektroniky.
Narodila se v hudební rodině, do níž patří i dva výrazní exponenti brazilské hudby: Daniel a Benjamin Taubkinovi. Zatímco původ otce Amado Maita míří do muslimské Sýrie, matka Myriam Taubkin pochází z bohaté evropské židovské rodiny. Do třinácti proto navštěvovala prestižní židovskou školu. Mládí pak strávila v přistěhovalecké čtvrti Bixia, přezdívané Malá Itálie, proslulé také výraznou arabskou komunitou a v São Paulo nejslavnější školou tradiční samby Vai-Vai.
Díky otci se hudbou jejího dospívání staly největší zpěvácké hvězdy samby, bossa novy i Stevie Wonder s Billie Holiday; hudbě oddaný amatér dokonce všechny tři dcery pojmenoval po písních legendárního skladatele Antonia Carlose Jobima, architekta bossa novy a tvůrce nesmrtelné písně Girl from Ipanema. Jméno dostala po jiném jeho hitu Ana Luísa.
„Když mě bylo patnáct, otec mi řekl: za chvíli uslyšíš nejkrásnější hlas na světě. A pustil mně od Billie Holiday album Lady in Satin. To mělo společně se Sade, kterou také poslouchám celý život, na mé zpívání nejsilnější vliv." Od sedmnácti let, kdy se do její diskotéky postupně dostali také Michael Jackson, Prince a moderní R&B, pracovala ve vydavatelství strýce Benjamina, zpívala po barech, s druhým strýcem Danielem v kapele Urbanda. To už skládala: její písně úspěšně převzaly zavedené brazilské pop hvězdy Virginia Rosa a Mariana Aydar. Nakonec Urbanda opustila, založila si vlastní skupinu, natočila několik coververzí od jiných autorů a přepadly ji pochybnosti. „Najednou jsem si nebyla jistá, jestli mám dál zpívat nebo ne. Všechno jsem stopla a přemýšlela dlouhé týdny o své budoucnosti. Teprve potom jsem začala psát vlastní písně, které vyjadřovaly mé city, to co chci sdělit. S novým zvukem, mou osobností a mým pohledem."
S mladými hudebníky a programátory na albu Lero-Lero (vydal ho renomovaný label Cumbancha) pracovala přes dva roky. Odráží atmosféru života v São Paulo, což zní dost povrchně až vznešeně, ale ve skutečnosti se skládá z mozaiky drobných příběhů, ale i osobních vyznání: v úzkosti k sobě samé, oslavě ženství a krás São Paulo. I v silné konkurenci vynikajících brazilských zpěvaček dneška – Céu, Bebel Gilberte, Cibelle – se Luísa Maita dokázala prosadit během krátké doby. Album Lero-Lero patřilo v loňském roce mezi nejvýraznější a nejhranější v evropském žebříčku world music a získalo samé dobré recenze.
Zpěvačka se s kapelou objevila na pódiích velkých festivalů, a když režisér Fernando Meirelles, tvůrce kultovního filmu Město bohů natáčel v roce 2009 úspěšný reklamní videospot za účelem získat pro Brazílii možnost pořádat v roce 2016 olympijské hry, vybral si naprosto neznámou Luísu Maita právě kvůli jejímu výjimečnému hlasu. Možná i proto se olympiáda uskuteční v Brazílii.
Foto
