Colours of Ostrava 2011
Swans (US)
Legendární newyorská no-wave-noise kapela 80. let a její úspěšný comeback
Labutě nejsou mrtvé, po čtrnácti letech vloni znovu přilétly. Jejich vůdce Michael Gira, syn Čachtické paní a Markýze de Sade, usoudil, že znovu nastal čas „donutit nás levitovat, vymazat naše těla a vytáhnout nás do nebes".
Swans, nejdéle přežívající potomci extrémní newyorské no wave, připlouvají na arše bezútěšných písní zahrnujících všechny náladové vrcholy jejich předchozí tvorby. Nové album My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky (Můj otec mne povede po provaze do nebes) nelze brát za návrat dinosaura toužícího si z nostalgie naposled užít ještě trochu slávy. Gira napsal nové skladby a jako nejvhodnější doprovod mu vyšel valivý zvuk starých Swans. Velice příznivé recenze pak potvrdily, že svou platnost nepozbyl ani dnes.
„Pokud jsme přivedeni na svět do zločinu a strašlivé temnoty, jak v sobě takovou minulost můžeme překonat?," ptá se na něm s příznačnou nekompromisností Gira, ideový vůdce kultovní skupiny, která se na začátku 80. let rozhodla v posluchačích rozjitřit a aktivizovat bolest. Přišla se zvukově nejbrutálnější hudbou, jakou do té doby Amerika slyšela. S dvěma kytarami a baskytarami před sebou hrnula strohý, neúprosný, agresivní masív z no wave-noise-industriálního hardcore. Během koncertů Swans testovali publikum, co všechno vydrží: patřili totiž k nejhlasitějším kapelám planety.
Nihilistická, morbidní a existenciální textová mementa Michael Gira spíš chrčel, než zpíval. Sípavým řvavým hlasem prováděl rituálem, jehož prvotním cílem bylo zraňovat a šokovat. Swans hráli hudbu nočních můr, drancující smysly pro „stádo ovcí, které si zaslouží na své cestě životem prožít všechny myslitelné hrůzy". Alba Cop, Greed a Holy Money natočená do roku 1986 v mužské sestavě představují čistou esenci myšlenkového a sonického nářezu.
S příchodem zpěvačky a klávesistky Jarboe se hudba Swans postupně proměnila v gotický zámek, v němž o půlnoci rozkvétají černé orchideje, jak zachycuje jedno z nejlepších alb skupiny Children of God, na němž se v mystické atmosféře prolíná ohlušující noise s křišťálově jemnými, až smyslnými baladami. Gira přestal být na depresivní trápení sám, andělsky zpívající Jarboe mu stále pevně po boku. Zvuk Swans následně pozbyl vražednosti, romanticky zprůzračněl, rozezněly se v něm klavír, smyčce a akustické nástroje. Swans důstojně vystoupili z pekla na zem. Nejradikálněji na velmi křehkém, pochmurném albu The Burning World v produkci Billa Laswella. „Přestal jsem si podřezávat žíly a rozhodl se, že nejlepší způsob, jak z lidí dostat to nejlepší je, ukázat jim trochu respektu," řekl Gira, který se tehdy shlédl v Nicku Caveovi, Leonardu Cohenovi a písničkářštější formě.
V té s Jarboe pokračovali, ale až na album The Great Annihilator už nikdy tolik nepřekvapili. V roce 1997 proto Gira Swans rozpustil.
Girova nová skupina Angels Of Light se rovněž bývalé zvukové smršti stranila, navrch měly melodické, místy až folkově laděné skladby. Alba vycházela na Girově labelu Young God Records fungujícím rovněž jako vyhledávač talentů: kariéru odsud odstartoval písničkář Devendra Banhart.
Do nových Swans přizval Gira některé spoluhráče z Angels Of Light a dva elitní kytaristy staré éry - Normana Westberga a Christopha Hahna – což znamená, že rozhodně nehrají hudbu k meditaci. „Myslím, že složení tři kytary, basa, dvoje bicí dokáže vytvořit na našich koncertech pěkně masivní zvuk. Ani ne brutální nebo agresivní, spíš ohromující v pozitivním slova smyslu. Do setlistu jsme zařadili některé opravdu staré skladby Swans z prvních desek, jako Your Property, I Crawled, Sex God Sex, které jsme pěkně od podlahy překopali," řekl Gira v rozhovoru pro Radio Wave.
Foto
