Colours of Ostrava 2011
Moana and the Tribe (Nový Zéland)
Hip hop, reggae a pop kombinovaný s maorskou kulturou, zpěvy, tanci a původními domorodými nástroji
Maorské lamenty a bojové tance haka ze Země dlouhého bílého oblaku, jak Nový Zéland nazývají Maorové. Nejváženější zpěvačka Moana Maniapoto pro jejich tisíc let starou tradiční hudbu našla uplatnění v reggae, popu, hip hopu nebo soulu a pomohla ji tím zachránit.
„Civilizace na ostrově postupuje neúprosně a nikdo si nepřeje, aby se maorská hudba dočkala osudu ptáka moa," říká Moana.
Obřího nelétavého ptáka – údajně největšího naší planety - na Novém Zélandě totiž vyhubily polynéské kmeny, které na ostrov připlouvaly od roku 1200 z bájné země Hawaiki. Začali si říkat Ma-Uri (Děti nebes) a novému domovu Aoteara. Protože Maoři neznali písmo, veškerou kulturu uchovávají v legendách a hudbě.
Světově nejznámějšími symboly maorské kultury jsou určitě respekt vzbuzující tetování moko a mužský tanec haka provázený bojovými výkřiky, energickými pohyby rukou, dupáním a zastrašujícími grimasami.
Ačkoliv je haka považován za výhradně bojový tanec, existuje v různých „mírových" variantách a provozují ho také ženy. Haka „coby řeč těla" představuje například druh ceremoniálního obřadu na uvítanou pro vzácné hosty, končící dotýkáním se nosu o nos, tzv. hongi. Haku sice po celém světě od roku 1905 zpopularizoval novozélandský ragbyový tým All Blacks, jehož hráči před začátkem utkání „straší" soupeře, ale tři hroziví tanečníci s bojovými tyčemi taiaha vskočí také na podium před začátkem koncertu Moany.
„Rituálně místo očišťují a není radno je brát na lehkou váhu. Na festivale v Řecku nás organizátoři požádali, aby se tanečníci ztišili a zkrotili svou děsivost. Jako byste dali před býka červený hadr a přední řady diváků pak před jejích haka nestačily utíkat," vysvětlila s úsměvem zpěvačka přítomnost mužů s hrozivě koulejícíma očima a vyplazeným jazykem. Maorské zpěvy jsou pověstné vzrušeným křikem a rytmickým předříkáváním textu, jistým druhem dnešního rapu, ale mají rovněž formu zpívané poezie nebo lamentu; záleží na prostředí a situaci. Písně tangi uslyšíte na pohřbech, powhiri u příležitosti uvítání a marae slavnostního setkání.
Hudbu doprovází celá řada bubnů a perkusí a nespočet dechových nástrojů pod souhrnným názvem taonga puoro.
Tradiční pojetí maorské hudby dostalo v minulosti pod náporem civilizace tvrdou ránu, ale mezinárodní úspěch Moany & The Tribe hrozící následky zmírnil a zaúčinkoval především na maorskou mládež. Přestože Moana používá elektrické kytary, klávesy a sampling, jádro její hudby leží v původních melodiích a stylech a důraz klade na maorské dřevěné nástroje. Od angličtiny také postupně přešla k maorštině.
„Narodila jsem se maorskému otci a bílé matce a prvních deset let života nepřišla s maorskou kulturou prakticky vůbec do styku. Když jsme se ale přestěhovali, začala jsem chodit do maorské klášterní školy, učit se jazyk a staré divadlo. Otec mě sice přivedl k rythm´n´blues a soulu, ale setkání s maorskými hudebníky mě úplně změnilo hudební život," vzpomíná na své začátky Moana.
Byla členkou mnoha novozélandských skupin a vlastní založila v roce 1990: jmenovala se Moana & Moahunters a tradici v ní spojila s reggae a hip hopem. Patřili ovšem hlavně ostrovanům a blízkému okolí, zatímco nová sestava Moana & The Tribe už počínaje rokem 2002 vyrazila na spanilou jízdu po světě.
Předskakovala senegalskému zpěvákovi Youssou N´Dourovi, ve Spojených státech Moana vyhrála významnou skladatelskou soutěž, její alba se umísťovala v evropském žebříčku world music a vedle mnoha hudebních ocenění si zpěvačka s manželem Toby Millsem získali respekt také jako dokumentaristé. Části filmů věnovaných ztrácející se maorské kultuře promítají během koncertních turné.
Na Novém Zélandu dnes Moana reprezentuje vlivný a nekompromisní hlas za zachování kultury původních obyvatel zdůrazněný její hudbou. Sice moderní, ale pořád maorskou.
Foto
