Colours of Ostrava 2011
Magorův sbor (ČR)
Sborové recitační představení voicebandového typu
Představení Magorův sbor zpracovává texty současného básníka a gurua českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, vybrané téměř výhradně ze sbírky Magorovy labutí písně. Při zpracování soubor vycházel z přirozené rytmizace až říkankovitosti Magorových vězeňských básní, důležitým východiskem při hledání formy jejich zvukového ztvárnění byla také výrazná religiozita většiny vybraných textů.
Představení získalo čestné uznání v celostátním kole festivalu divadel poezie Wolkrův Prostějov.
Na festivalu Boskovice 2006 inicioval po zhlédnutí představení saxofonista skupiny The Plastic People of the Universe Vratislav Brabenec vydání CD se zvukovým záznamem inscenace. CD, doplněné bonusovým videosouborem, vyšlo ve spolupráci s vydavatelstvím Guerilla records.S
RECENZE:
CD Magorův sbor obsahuje poezii Ivana Martina Jirouse, a to ve velmi akčním přednesu
divadla Naboso – Magorův sbor – z Boskovic. Parta mladých lidí pojala Magorovu
tvorbu svébytně, vybrala z jeho vězeňské poezie, tu si upravila k obrazu svému a navázala tak m.j. na tradici českých DG voice-bandů. CD doprovází videostopa do PC, kde je vidět,
že Magorova poezie nemusí být jen šelestěním slov a vrstvením veršů, ale i vizuálním uměním. Obě sekvence trvají 20 minut.
Vladimír „Lábus" Drápal, Guerilla records
Magorův sbor na boso v obleku a s ešusy
Jirous, patron našeho undergroundu, se na WP objevuje střídmě – (pokud si dobře uvědomuji,
snad jedinkrát před lety jsme zde viděli představení z jeho veršů pro děti v podání místního
souboru ZUŠ). Vystoupení Boskovických přesvědčilo, že je to škoda. K známkám umění patří
paradox, neočekávatelnost, rozpornost, nejednoznačnost, schopnost zahlédnout protimluv
(hrabalovské perličky na dně – třeba). U Jirouse alias Magora je však vše ještě kontroverznější,
radikálnější, ne jen černobílé, ale jaksi přímo barokně tmazářivé. Jeho verše, vznikající
i znějící jako litanická zaklínadla, modlitby, ale také jako lapidární výkřiky, vzdechy, sarkastické
flagelantské šlehy či úlevná parodická hesla, formulky, aforismy, nadávky... Snoubí se v nich
baroko a naturalismus, něha i zloba, pýcha i pokora. To vše a mnohé další valéry Boskovičtí
nabídli, soustředěně, přímo, z anfasu, z očí do očí. Věrohodně a provokativní formou: v sošném, minimalistickém aranžmá a přísném voicebandu. Bez falešného sentimentu, v pevném tvaru, chvílemi skoro magicky.
Jan Roubal, teatrolog
Média
Video
Odkazy
Foto
