Účinkující
Portico Quartet (UK)
Hypotetičtí studenti Milese Davise, Moondoga, Oregonu a Steve Reicha intuitivně napojení na Debussyho impresionismus, melanchonii vydavatelství ECM a dubstep Mount Kimbie
Coby jedna z nejzajímavějších britských kapel posledních let naplňují Portico Quartet všechny představy o nadčasové, žánrově nezařaditelné, nekontrolující se hudbě nezatížené intelektuální odtažitostí, kterou se zdráhají nazvat jazzem.
Jejich kompozice nestojí na introvertní komplikované improvizaci, ale na komunikaci čtyřech hráčů experimentálně čerpajících vedle jazzu a indie rocku, také z minimalismu a afrických rytmů. Barevnost a tranzovní napětí dodává Portico Quartetu kovový buben hang, novodobý švýcarský nástroj příbuzný steel drumu z Trinidadu.
Studenti hudebních věd a dějin umění začínali jako pouliční kapela v Londýně. Jack Wyllie (saxofony, programování), Milo Fitzpatrick (kontrabas), Duncan Bellamy (bicí, hang, marimba) a Nick Mulvey (hang, perkuse) na sebe brzy upoutali velkou pozornost a za album Knee Deep In The North Sea získali v roce 2008 nominaci na prestižní cenu Mercury Prize, v magazínu Time Out ho vyhlásili deskou roku a přirovnali k Branfordu Marsalisovi na karnevalu. Hned na to se Portico Quartet stali senzací festivalu v Glastonbury.
Následující desku Isle už s producentem Jackie Leckiem (Stone Roses, Radiohead) natáčeli v legendárním studiu Abbey Road a ve svém vydavatelství Real World ji vydal velký fanoušek skupiny Peter Gabriel.
„Slyšíte jazzové prvky, zvlášť když se na jazz díváte jako na dynamickou uměleckou formu, kterou ji dal Miles Davis, ale naše hudba čerpá i z jiných zdrojů, které jsme na sebe poskládali intuitivním způsobem, že kdybychom se na tom měli předem domluvit, nikdy by nevznikla. Neplánovali jsme žádnou jazzovou kapelu ani napodobovat kohokoliv z ECM, chtěli jsme si spolu jenom zahrát," vysvětluje vznik skupiny Jack Wyllie.
Vloni Mulveye nahradil nový člen Keir Vine, hráč na syntetizátory a hang, který skupině pomohl dotáhnout dlouhodobou vizi.
„Lákalo nás využití nasamplovaných bubnů, syntetizárory a spousta efektů. Zkrátka posun do elektronické hudby, kterou rádi posloucháme. Výzvou pro nás bylo, že když jsme kapela zvyklá hrát živě, tak všechnu elektroniku musíme na koncertech přizpůsobit tomu, aby to znělo přirozeně jako akustické nástroje. A byla u toho sranda," vysvětlil Wyllie.
Nové, bezejmenné album z ledna 2012, které si Portico Quartet sami produkovali, svou stylovou kolážovostí a dramatickou vzedmutostí překonává obě předchozí. Navrch má daleko víc ambientní elektronika, klávesy a rytmické taneční struktury jako příboj narušující minimalistické pasáže s krásně potemnělou atmosférou evokující severský jazz Jana Garbareka a klasický modernismus Kronos Quartetu.
Foto
